top of page
Vyhledat

Immanuel Kant: Kritika algoritmického rozumu

Obrázek autora: Josef HavelkaJosef Havelka

Aktualizováno: 5. 10. 2024


 

V našem současném světě, který stále více podléhá vlivu umělé inteligence a všudypřítomných algoritmů, vyvstává otázka: Co zůstává z lidského rozumu? Tento nový svět, řízený matematickou racionalitou, v sobě skrývá nejen pokrok, ale i hluboké filozofické nebezpečí, na které musíme odpovědět s rigorózní přesností. Je nutné podrobit tento fenomén kritice, která se dotýká samotných základů lidské autonomie a schopnosti rozhodovat se nezávisle.


Čistý rozum v čase algoritmické vlády.

Umělá inteligence, jak se dnes prezentuje, představuje systém pravidel a výpočtů, který slouží k dosahování konkrétních účelů, jako je optimalizace našich voleb, předpověď našich rozhodnutí a usměrňování našeho jednání. Avšak tento systém, ačkoli je založen na čisté logice a empirických datech, s sebou přináší novou formu heteronomie. Představuje jakousi digitální „vůli mimo nás“, která nás, aniž bychom si to uvědomovali, usměrňuje a ovládá.


V mém pojetí je autonomie morální subjektivity definována schopností jedince jednat podle principů, které si sám stanoví. Jsme-li tedy vedeni pouze touhami, potřebami a podmínkami, které nám vnějšek předkládá, nejednáme svobodně. A pokud algoritmy utvářejí nejen naše preference, ale dokonce i morální zásady a hodnoty, je náš rozum degradován na pouhý nástroj, zatímco my sami přestáváme být skutečnými autory svých činů.

 

Království cílů, nebo algoritmická klec?

Problém spočívá v tom, že algoritmická inteligence přetváří lidské bytosti nikoli jako účel sama o sobě, ale jako prostředek ke svým vlastním cílům. Každá interakce, kterou provádíme, každé rozhodnutí, které učiníme, je zaznamenáváno, analyzováno a převedeno na data. Tato data slouží nejen k tomu, aby předpovídala naše chování, ale aby nás směřovala k předem definovaným výsledkům. A tak se každý z nás stává předmětem manipulace, byť skrytě prováděné pod rouškou pohodlí a personalizace.

Ještě závažnější je však skutečnost, že tento proces není jen externí kontrolou, ale i kontrolou vnitřní. Algoritmy nás nevedou pouze k určitému jednání, ale ovlivňují i samotné struktury našeho myšlení, utvářejí, co považujeme za správné a žádoucí, a co se nám zdá jako cíl našich snah. A zde narážíme na zásadní dilema: Může-li být lidský rozum takto podřízen a formován podle cizího záměru, co zůstává z jeho morální svobody?

 

Věčné rozporuplnosti algoritmické praxe

Algoritmy a umělá inteligence slouží k maximalizaci efektivity, ale v tomto zaměření na účinnost ztrácejí ze zřetele to nejdůležitější – autonomii lidského subjektu. V mém pojetí etiky je lidská bytost cenná právě tím, že jedná podle zásad, které respektují důstojnost jejího rozumu. Pokud se ale naše vůle stává pouhou proměnnou v optimalizačním modelu, pokud naše preference nejsou skutečně naše, ale diktovány uměle, pak se dostáváme do světa, kde je rozum zotročen a lidská důstojnost zpochybněna. Tento stav nemá pouze morální důsledky. Má hluboký dopad na naši schopnost vnímat a chápat svět jako místo, které je utvářeno pluralitou subjektů, kde každý jedinec představuje centrum vlastní svobodné vůle. Algoritmický systém, který všem přiřazuje předem definované preference a role, nás vrací zpět do světa předkritického, kde se jedinec stává pouhou součástí mechanického řetězce, a kde není prostor pro opravdovou svobodnou volbu.

 

Algoritmická heteronomie a konec morální subjektivity

Skutečným nebezpečím algoritmického světa není jen to, že ztrácíme možnost volby. Je to ztráta samotné schopnosti jednat jako svobodné bytosti. Stáváme se nástroji cizího rozumu, nikoli subjekty svého vlastního. A to představuje radikální proměnu, kde se z původního Kantovského „zákona, který si dáváme sami“, stává zákon, který nám byl vnucen bez našeho vědomí.


Je nezbytné vrátit se k prvnímu principu každé kritiky, a tím je otázka: Co je rozum? A čí rozum zde vlastně vládne? Rozum, jenž je veden algoritmem, není naším rozumem, a volba, která je nám podsouvána, není naší volbou. Musíme proto obnovit možnost skutečného kritického myšlení – schopnost reflektovat své vlastní činy a jejich důvody, nezávisle na systému, který nás obklopuje. Jen tak můžeme zachránit to, co dělá člověka člověkem: jeho morální svobodu a důstojnost.


Jinak totiž hrozí, že se staneme pouhými pasivními pozorovateli vlastních životů, v nichž se algoritmy stávají novými imperativy. Ale místo toho, aby vedly k vyššímu dobru, nás tyto imperativy uzamykají do klecí pohodlného determinismu, kde jediným cílem je pokračovat v předpovězeném cyklu.


Proto se ptejme: Kam až to povede? Pokud nechceme, aby rozum sám ztratil svoji schopnost svobodně rozhodovat, musíme proti této tendenci aktivně vystoupit. A to jak v individuální rovině, tak na úrovni společnosti jako celku. Musíme znovu prozkoumat meze algoritmického rozumu, abychom uchovali prostor pro skutečné lidské bytí – autonomní, kritické a nezávislé.

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Šachy, marketing, a trocha života.

Před pár lety jsem začal hrát šachy. Napřed jen tak, narychlo na iPadu jaksi zcela bokem. Výsledkem byly nezčetné prohry a permanentní...

Czech Top 100: Karty jsou rozdané.

O.K. nejsem ekonom a můj osobní názor tedy může být zkreslený nicméně když jsem se včera začetl do žebříčku 100 Czech Top firem ,...

Comments


josefhavelka.biz

+420 602 204 402

  • White LinkedIn Icon
bottom of page